Paní Marii se začalo kolem noci samovolně rozsvěcet světlo v předsíni. Následně se k tomu přidalo noční spínání rychlovarné konvice a nakonec i shazování zarámovaných fotek a předmětů z poliček. Celý tento proces trval několik týdnů a postupně se stupňoval, až mě zoufalá paní Marie kontaktovala s prosbou o pomoc.
Při následné komunikaci jsem zjistila, že za tímto děním stojí duše zemřelé ženy s rudými vlasy, která mi dokonce prozradila své křestní jméno – Vlasta. Vlasta byla poměrně sdílná. Přiznala, že s Marií byly kolegyně v práci, a otevřeně vyjádřila svou nevraživost vůči ní. Dokonce mi rázně sdělila, že by si Marii nikdy na návštěvu nepozvala. O žádném konkrétním vzájemném konfliktu však nehovořila.
Když jsem tyto informace předala paní Marii, dozvěděla jsem se při zpětné vazbě, že v práci skutečně měla kolegyni Vlastu se stejnou barvou vlasů. Potvrdila jejich ne zrovna ideální vztahy a dodala, že se nikdy mimo práci nenavštěvovaly – ani doma, ani společensky. Také si vzpomněla, že Vlasta zemřela před zhruba dvěma až třemi lety.
Věřím, že odpuštění má obrovskou sílu, a proto jsem paní Marii doporučila, aby Vlastě vysvětlila, že jejich kočkování byla jen hloupost, a aby to obě pustily za hlavu. Zdá se, že paní Marie duši zesnulé Vlasty skutečně přesvědčila, protože po týdnu, ba dokonce ani po měsíci, se žádné z oněch strašidelných projevů neobjevily.
K podobným případům strašení chovám respekt a ne každý jsem ochotná řešit. Vměšovat se do cizího sporu není úplně má doména. Co mě však přivedlo k nové myšlence, je fakt, že zhruba dva roky po smrti se duše zemřelého vydává někam, kde nikdy nebyla v hmotném těle. Zda si na zesnulou paní Marii doma vzpomněla a tím ji přilákala, už se nedozvím.
Poznámka: Jména byla na přání změněna kvůli zachování soukromí.
© Na texty se vztahují autorská práva, jejich použití je možné pouze se souhlasem autora.